Přeskočit na obsah
Disruptive Lab

Průvodce Evropská pravidla

Dostane se cizí stát k vašim datům v EU?

Víc než to, kde vaše data leží, rozhoduje, kdo je má pod kontrolou, a GDPR s Data Actem říkají, na co se ptát a co dát do smlouvy.

Publikováno
Aktualizováno
Doba čtení
7 min čtení
Odpovědný redaktor
David Lahuta

Ve zkratce

Datové centrum v Evropě samo o sobě nerozhoduje, komu lze nařídit, aby vaše data vydal. Podle amerického práva se příkaz poskytovateli komunikačních nebo cloudových služeb vztahuje na data, která má ve své držbě, péči nebo pod kontrolou, ať jsou uložena kdekoli.3 Evropské právo odpovídá ze své strany. GDPR uzná rozhodnutí cizího soudu nebo úřadu o vydání osobních údajů jen tehdy, když vychází z mezinárodní dohody, například ze smlouvy o vzájemné právní pomoci.2 Od 12. září 2025 totéž platí podle Data Actu pro ostatní data, která v EU uchovávají poskytovatelé cloudu.5 Data tím mají právní ochranu, poskytovatel se ale přesto může ocitnout mezi dvěma právními řády.4 Je proto potřeba vyjasnit, kdo má vaše data pod kontrolou, podle jakého práva a co stojí ve smlouvě pro případ, že příkaz přijde.

Co rozhodla Francie a proč?

Francouzská vláda 26. ledna 2026 oznámila, že nástroj pro online schůzky Visio, který vyvinulo meziresortní ředitelství pro digitalizaci DINUM, zavede do roku 2027 ve všech státních službách.1 Má se stát jediným nástrojem pro videokonference státních zaměstnanců.1

Důvody uvedla vláda ve vlastní tiskové zprávě. Cílem je skončit s řešeními ze zemí mimo Evropu a zajistit bezpečnost a důvěrnost elektronické komunikace státu.1 Podle vlády oslabuje pestrá směs nástrojů pro schůzky bezpečnost dat, vytváří strategickou závislost na cizí infrastruktuře a zvyšuje náklady.1 Visio běží u poskytovatele s bezpečnostním označením SecNumCloud, které uděluje ANSSI, francouzský národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.1 Odpovědný ministr k tomu řekl, že stát nemůže riskovat, že jeho vědecká výměna, citlivá data a strategické inovace budou vystaveny aktérům mimo Evropu.1

Jde o rozhodnutí jednoho státu o jeho vlastních službách. Firmám tím žádné pravidlo neukládá. Na úrovni státu si ale klade stejnou otázku, jakou si řada jednatelů klade u svých systémů.

Ochrání hosting v Evropě data před cizí vládou?

Sám o sobě ne. Kde stojí servery, je jedna otázka. Kdo má data pod kontrolou a pod právo kterého státu tato firma spadá, je otázka druhá.

Americký zákon CLOUD Act z března 2018 doplnil do amerického zákoníku krátký paragraf. Podle něj musí poskytovatel elektronických komunikačních služeb nebo vzdáleného zpracování dat plnit své povinnosti podle amerického práva uchovat, zálohovat nebo vydat komunikaci a záznamy zákazníka, které má ve své držbě, péči nebo pod kontrolou, bez ohledu na to, zda jsou uloženy ve Spojených státech, nebo mimo ně.3

Evropský sbor pro ochranu osobních údajů a evropský inspektor ochrany údajů tento zákon v roce 2019 posoudili pro Evropský parlament. Podle jejich výkladu dává americkým úřadům právo vyžádat si data uložená v zahraničí od poskytovatele, který podléhá americké jurisdikci.4 Upozornili i na jeho meze. Týká se cílených žádostí v konkrétním trestním vyšetřování s procesními pojistkami a neopravňuje k systematickému ani plošnému sběru dat.4

Dvě otázky nechali otevřené. Vztahuje se zákon i na evropské firmy, které mají ve Spojených státech nějakou přítomnost? A jak se vykládá „kontrola“ u evropských dceřiných společností amerických firem?4 Právě proto se vyplatí ptát se poskytovatele na vlastníka, nejen na adresu datového centra.

Kde vaše data jsou a kdo je spravuje Co může příkaz ze země mimo EU, jak čteme uvedené zdroje
Vlastní servery, které spravují vaši lidé Příkaz by směřoval na vás jako na evropskou firmu a v EU se uzná jen na základě mezinárodní dohody2
Poskytovatel usazený v EU bez mateřské firmy či pobočky mimo EU Totéž, poskytovatel se řídí evropským právem25
Evropské datové centrum poskytovatele, který podléhá americké jurisdikci Poskytovateli lze příkaz dát přímo, ať jsou data kdekoli3; evropské právo bez dohody příkaz neuzná, takže se poskytovatel ocitá ve střetu dvou právních řádů4
Evropský poskytovatel s pobočkou nebo mateřskou firmou ve Spojených státech Podle evropských úřadů pro ochranu osobních údajů otevřená otázka4

Co říká GDPR?

GDPR se vztahuje na zpracování v souvislosti s činností provozovny v EU bez ohledu na to, zda samotné zpracování probíhá v EU.2

Pro příkazy ze zahraničí platí článek 48. Rozsudek soudu nebo rozhodnutí správního orgánu ze země mimo EU, které po správci nebo zpracovateli žádá předání či zpřístupnění osobních údajů, lze uznat nebo vykonat jen tehdy, když vychází z mezinárodní dohody platné mezi touto zemí a EU nebo členským státem, například ze smlouvy o vzájemné právní pomoci.2 Odůvodnění nařízení dodává, že uplatňování takových cizích zákonů mimo území daného státu může být v rozporu s mezinárodním právem.2

Evropské úřady pro ochranu osobních údajů z toho vyvodily praktický závěr. Žádost cizího úřadu sama o sobě není právním důvodem k předání dat.4 Kde smlouva o vzájemné právní pomoci existuje, mají evropské firmy přímé žádosti zpravidla odmítnout a odkázat úřad na tuto smlouvu.4 Mezi EU a Spojenými státy platí taková dohoda od 1. února 2010.4 Jejich závěr zní, že pokud příkaz podle CLOUD Actu není uznán na základě mezinárodní dohody, nelze zákonnost předání doložit, s výjimkou mimořádných případů, kdy jde o životně důležité zájmy člověka.4

Chyba tu není levná. Za předání osobních údajů v rozporu s pravidly GDPR pro předávání do zahraničí hrozí pokuta až 20 milionů eur nebo 4 % celosvětového ročního obratu, podle toho, co je vyšší.2 Právě to je past, kterou úřady popsaly. Poskytovatel, který cizí příkaz splní, může porušit evropské právo, a ten, který ho odmítne, může čelit sankcím podle amerického práva.4

Co přidává Data Act pro data, která nejsou osobní?

GDPR chrání osobní údaje. Velká část toho, co firma má, ale osobní není, například ceny, výkresy, výrobní data a smlouvy mezi firmami. Pro tato data je tu Data Act, který se používá od 12. září 2025.5

Jeho pravidlo o přístupu ze zahraničí zavazuje poskytovatele služeb zpracování dat. Nařízení je definuje jako služby, které dávají přístup po síti na vyžádání ke sdíleným výpočetním prostředkům, v praxi tedy cloudové a edge služby.56 Článek 32 po nich chce čtyři věci.

  1. Předcházet. Musí přijmout všechna přiměřená technická, organizační a právní opatření včetně smluv, aby zabránili přístupu cizích státních orgánů k neosobním údajům uchovávaným v EU, pokud by byl v rozporu s evropským nebo vnitrostátním právem.5
  2. Uznat jen dohodu. Rozhodnutí cizího soudu nebo úřadu o vydání takových dat se uzná jen tehdy, když vychází z mezinárodní dohody.5
  3. Bez dohody jen za podmínek. Cizí právní řád musí vyžadovat odůvodněný, přiměřený a konkrétní příkaz a tamní soud musí námitku poskytovatele přezkoumat a umět zvážit zájmy chráněné evropským právem.5 I pak poskytovatel vydá jen nejmenší možné množství dat.5
  4. Informovat zákazníka. Poskytovatel musí zákazníka o žádosti informovat dřív, než jí vyhoví, s výjimkou žádostí pro účely vymáhání práva, a to jen po dobu, kterou to vyžaduje.5

Článek 28 přidává průhlednost. Každý poskytovatel musí na svém webu zveřejnit, jaké jurisdikci podléhá infrastruktura každé jeho služby, a obecně popsat svá opatření proti přístupu cizích státních orgánů. Jeho smlouvy pak musí na tuto stránku odkazovat.5 Evropská komise shrnuje účel jednoduše. Neosobní údaje uložené v EU jsou chráněné před protiprávními žádostmi cizích vlád o přístup.6

Na co se zeptat poskytovatele a co dát do smlouvy?

Většinu z toho si s poskytovateli můžete vyjasnit písemně. Tyto otázky to pokryjí.

  • Která firma naše data spravuje a jaké právo se vztahuje na ni a na její mateřskou společnost?
  • Kde jsou uložena naše data, zálohy a záznamy provozu a odkud se k nim dostane podpora?
  • Zveřejnil poskytovatel jurisdikci každé služby a svá opatření proti přístupu ze zahraničí, jak to žádá Data Act, a odkazuje na tuto stránku smlouva?5
  • Stojí ve smlouvě o zpracování osobních údajů, že poskytovatel zpracovává údaje jen na základě našich doložených pokynů, včetně předávání, pokud evropské nebo vnitrostátní právo nevyžaduje jinak, a že nás pak informuje předem, pokud mu to dotyčný zákon nezakazuje?2
  • Co podle smlouvy nastane, když si cizí úřad o naše data řekne? Nejdřív zpráva nám, odkaz na mezinárodní dohodu, námitka tam, kde to právo dovoluje, a jen nezbytné minimum dat.45
  • Kdo drží klíče k našim šifrovaným datům, poskytovatel, nebo my sami?
  • Která naše data jsou natolik citlivá, že patří k poskytovateli, který se řídí jen evropským právem, nebo na naše vlastní servery?

Co to znamená pro vaše systémy?

Stěhovat se nemusí každý systém. Začněte krátkým přehledem toho, co máte, ve třech skupinách. Osobní údaje zákazníků a zaměstnanců. Data, která by vám v rukou konkurence uškodila, například ceny, výkresy a smluvní podmínky. A všechno ostatní. První dvě skupiny rozhodují o tom, kde mají vaše systémy běžet a jaký poskytovatel se hodí.

Pak se podívejte na cestu ven. I tady pomáhá Data Act, protože od 12. ledna 2027 už poskytovatelé cloudu nesmějí zákazníkům účtovat poplatky za přechod k jinému poskytovateli.5 Systém, jehož data umíte vyexportovat celá a který může běžet ve veřejném cloudu, v hybridním cloudu i ve vašem vlastním datovém centru, vám tuto volbu nechává otevřenou. Pod jaké právo vaše data spadají, pak rozhodujete vy, ne někdo za vás.

Další krok

Pokud by se vám to hodilo, můžeme se krátce sejít a společně si projít, kde vaše data dnes jsou, kteří poskytovatelé s nimi pracují a komu by mohlo být nařízeno je vydat. Pokud by některý systém patřil jinam, můžeme se podívat i na to, jak mohou podnikové systémy a aplikace na míru běžet v cloudu, v hybridním cloudu nebo ve vašem datovém centru. Jak s tím pak naložíte, je jen na vás.

Podnikové systémy a aplikace na míru

Zdroje

  1. 1. DINUM, French interministerial digital directorate, Souveraineté numérique, l'État généralise Visio, sa solution de visioconférence sécurisée et souveraine à destination des agents publics, press release, 26 January 2026. Přečteno 17. listopadu 2026
  2. 2. EUR-Lex, Regulation (EU) 2016/679, General Data Protection Regulation, Official Journal L 119, 4 May 2016. Přečteno 17. listopadu 2026
  3. 3. United States Code, Title 18, Section 2713, Required preservation and disclosure of communications and records (added by the CLOUD Act, 23 March 2018), U.S. Government Publishing Office. Přečteno 17. listopadu 2026
  4. 4. European Data Protection Board and European Data Protection Supervisor, joint response to the LIBE Committee on the impact of the US CLOUD Act, with its annex, 10 July 2019. Přečteno 17. listopadu 2026
  5. 5. EUR-Lex, Regulation (EU) 2023/2854 on harmonised rules on fair access to and use of data (Data Act), Official Journal L, 22 December 2023. Přečteno 17. listopadu 2026
  6. 6. European Commission, Data Act explained. Přečteno 17. listopadu 2026

Historie změn

  1. Zveřejněno.

Domluvme si schůzku

Nechte nám na sebe kontakt a ozveme se vám s termínem. Zdarma a nezávazně.

S předvolbou země, například +420.

Vaše údaje použijeme jen k odpovědi. Ochrana osobních údajů

Formulář chrání před automatickým odesíláním služba Google reCAPTCHA. Zásady ochrany soukromí Google (otevře se v novém okně) Smluvní podmínky Google (otevře se v novém okně)

Nebo nás kontaktujte přímo

Napište nám office@disruptivelab.dev
Zavolejte nám +420 777 702 032

Preferovaným jazykem komunikace je čeština.

Všechny kontakty a adresy